V jedné knize vydané v roce 1967 jsem našel velmi zajímavý článek, jehož obdobu v dnešních avaristických knihách už určitě nenajdeme. Protože mě celkem pobavil, dovolil jsem si ho zde uvést.

Pokud je žena akvaristikou zaujata stejně jako manžel, je všechno v pořádku. Většina žen jí však není nadšena, protože narušuje normální chod domácnosti a přidává jí práci. Například nádrže stavíme v bytě tak, že nelze otevřít okno nebo je k němu těžký přístup. Žádáme, a to dosti často, aby se výdaje na různé věci (kino, divadlo, kadeřník apod.) snižovali, avšak výdaje za rybky, elektrický proud a jiné akvaristické potřeby zůstávají, popř. se ještě zvyšují. Aniž bychom se dovolili, používáme kuchyňského nádobí k různým akvarijním úkonů, často i na propírání nitěnek, skladování perlooček, přelovování rybek apod. Každá žena nesnese nitěnky a perloočky. Musíme si uvědomit, že odpolední procházka lesem bez obtížných nádob na perloočky může být manželce milejší než lovení perlooček v časných ranních hodinách. I když třeba manželka ráda čte, neznamená to, že musí s manželem studovat akvaristickou literaturu. Mnozí akvaristé-chovatelé nutí manželky, aby neprozrazovali jejich akvaristické úspěchy nebo neúspěchy, způsob, jakým množí rybky a pěstují vodní rostliny apod. U takových fanatiků bývá akvaristika jediným osobním zájmem, a to rozhodně není správné. Také leštění parket zamazaných častými návštěvami jiných akvaristů, čištění leštěného nábytku pokapaného vodou z akvária považují mnozí akvaristé za manželčinu domácí rekreaci. Vana je pro koupání lidí blokována, protože se v ní koupou červi. A v tomoto vyjmenovávání různých nepříjemností bychom mohli pokračovat. Zamysleme se proto nad svým chováním, uvědomme si své chyby, napravme, co je v našich silách, a budeme mile překvapeni zájmem manželky nebo matky o akvárium. Ostatně je jistě manželkám i matkám milejší, když se zajímáme o akvaristiku než o vysedávání po hospodách.